Nejčastější chyba je utahování všeho, co je po ruce. Příliš stažený sp…

Největší chybou je nasadit vzor plošně na celý oděv bez ohledu na to, kde se látka namáhá. Pokud je vzor jen na těle a rukávy jsou jednobarevné, veškerá pozornost se přesune právě na rukávy. Stejně tak sedací část u kalhot: pokud je vzor přerušený švem nebo pruhem, opotřebení vystoupí. Řešením je volit střih tak, aby vzor plynule přecházel přes namáhaná místa, nebo naopak tato místa záměrně potlačit jinou texturou, třeba žebrováním.

Kdy je lepší zvolit jinou variantu Pokud jde o křeslo nebo židli, na které se sedí denně několik hodin, bonelové pružiny obvykle nestačí. Časem se mohou vytlačit, vrzat nebo vytvořit tvrdá místa. V takovém případě je vhodnější pěna s vysokou hustotou, případně kombinace pěny a pružinových jednotek. Také pro osoby s vyšší hmotností nejsou bonelové pružiny ideální – mohou se deformovat a ztrácet tvar. U sedaček, kde je kladen důraz na ergonomii a rovnoměrný tlak, je lepší sáhnout po pěnové výplni nebo taštičkových pružinách, které se přizpůsobí každému pohybu.

Rozhodující je hustota pěny. Udává se v kilogramech na metr krychlový a najdete ji v technickém listu, ne na visačce. Sedák s hustotou pod 30 kg/m³ se po pár měsících pravidelného sezení propadne, i když byl zpočátku příjemně tuhý. Naopak pěna kolem 35–45 kg/m³ se stlačuje pomaleji, lépe se vrací a vydrží i každodenní používání. Druhým údajem je tvrdost čili kompresní zatížení: dvě pěny stejné hustoty mohou být měkké nebo tuhé a tuhost neurčuje životnost, jen pohodlí.

Co se děje uvnitř pěny a proč se sedák „unav